Viimeinen päiväkirjan merkintä (19)
Hold největšímu českému filmovému pohádkáři
Bohužel musím znovu konstatovat, že nás navždy opustila další legenda českého filmu, která společně s Macourkem nebo třeba Menšíkem tvořila jednu krásnější pohádku za druhou. Jsou to právě ty pohádky, který si pamatuji z dětství, na které mám ty nejhřejivější vzpomínky, ty které mě pomáhaly se sněním a fantazií a možná i kvůli nim jsou pro mě svátky vánoční natolik podmanivé a radostné. Musím se přiznat, že jsem věděl o jméně Vorlíček a s přibývajícím časem i za jakými filmy tenhle mistr stojí, ale o jeho osobě jako takové jsem nevěděl nic. Až když včera (zcela náhodou sedl k televizi a doufal v něco, co by mě zaujalo) jsem narazil na smutnou zprávu, že je tenhle vynikající režisér po smrti a samozřejmě jsem byl zvědav, co to bylo za pána - no samo sebou, to byl laskavý člověk s jasnou představou, pevnou vůlí a citem pro film - ať už to byla Popelka, Arabella nebo třeba Kouzelný měšec pokaždé se jednalo o filmy, které já osobně mohu sledovat nebo poslouchat donekonečna a neomrzí mě, je to bezesporu jedna z největších postav českého filmu, která inspirovala i řadu lidí za hranicemi našeho státečku, a od které by se měli učit především lidi, co se snaží přijít s novými pohádkami. Smutná pravda je, že ty pohádky, co udělal Vorlíček se svým štábem dnes už nikdo nenapodobí, nám ale na obrazovkách české televize pojedou ještě nespočetkrát a my o nich už dnes mluvíme jako o těch největších českých klasikách, které celý český národ miluje. Dokument: Václav Vorlíček: král pohádek a komedií
